Povídka 1. část
Kamarádi z předměstí
Napsal světoznámý filmový režisér a spisovatel
Vladimír Hrdlička
Původní záměr autora bylo natočení celovečerního filmu ve kterém si zahrají autorovi přátelé
a kamarádi. Jelikož se však většina těchto osob rekrutuje z tzv. horší společnosti jako jsou opilci, bezdomovci, žebráci apod. nebylo jednoduché s nimi natáčet a po několika pokusech to autor vzdal a celý projekt zrušil. Jelikož ale autor vynaložil obrovské úsilí sháněním podkladů pro napsání scénáře a mnoho témat je dílem úsilovné práce investigativních novinářů kteří sháněli v celém světe podněty které by byly vhodné a ve filmu použitelné, rozhodl se autor že scénář upraví aby se dal číst jako kniha a několik záběrů z natáčení použil jako illustrační fotografie.
Díky tomu vzniklo toto unikátní dílo které je jediné svého druhu ve střední Evropě
a možná na světě.
Některé nápady, scény a několik fotek použitých v tomto díle je tvůrčí práce autora, ale je mnoho takových které autor ukradl z jiné tvorby od různých jiných tvůrců, ale mnoho scén je pravdivých
podle skutečných událostí.
Tento příběh není vhodný pro slabší povahy a děti předškolního věku, neboť obsahuje vulgární výrazy, perverzní tématiku, rasistické scény a dialogy. Autor v tomto příběhu zesměšňuje a uráží různé národy a skupiny osob jako Rómové, židé, muslimové, němci, vietnamci, američané, somálci, fotbalisté a fanoušci pražské Sparty, homosexuálové, věřící, důchodci, ale i jmenovitě známé osobnosti z řad politiků, prezidentů, herců, zpěváků, sportovců apod.
Nejedná se ale pouze o satiru, děj se dostane i do dramatických situací při pátrání po nebezpečných lupičích a uloupených penězích, přičemž půjde skutečně o život a záchrana přijde na poslední chvíli shodou neuvěřitelné náhody.
Dialogy kterými spolu postavy hovoří jsou napsané spíše spisovnou češtinou protože spisovná čeština se lépe čte než hovorová, ale čtenář si určitě dokáže představit hovorovou a slangovou češtinu kterou spolu konverzují např. opilí hosté v restauraci v tomto příběhu.
Hlavní postavy našeho příběhu:
Venca Pepa Vojta Číšník
Zuzka Lída Kuba Lucka
(absolovent speciální
zvláštní školy)
Honza Josef Bedřich Tonda
(podnikatel) (farmář)
Dežo Fero Žaneta Lupič
V hospodě sedí dva kamarádi, Venca a Pepa. Pijí pivo a povídají si.
Do hospody přijde Vojta, jejich kamarád. Pozdraví se, Vojta si k nim sedne ke stolu.
Venca: „Já jsem tě Vojto hned poznal, už jak jsi byl ve dveřích a vstoupil jsi sem tak
jsem tě poznal. Víš podle čeho jsem tě poznal?“
Vojta: „Ne, podle čeho?“
Venca: „Podle ksichtu.“
Pepa: „Vidím Vojto že máš zase holínky. Že je nosíš když jdeš na ryby, tomu se nedivím, ale proč nosíš
holínky do hospody?“
Vojta: „Mně to vyhovuje, dobře se mi v nich chodí.“
Pepa: „Dáš si s námi pivo? Přišel jsi pěšky?“
Vojta: „Ne, já jsem přijel svým novým červeným…“
Venca a Pepa zbystří zrak a překvapeně se podívají na Vojtu.
Venca: „Tak povídej, s čím novým červeným jsi přijel? Pochlub se.“
Vojta: „Na kole. Já bych přišel dřív, ale byl jsem u doktora, poslal mně na rentgen hlavy.“
Venca: „Ty máš něco s hlavou?“
Vojta: „Já jsem měl před časem úraz hlavy, stalo se mně to když jsem šel okolo atletického stadionu. Už je
to dávno, to jsem byl ještě mladej, ale musím chodit každý rok doktorovi na kontrolu.“
Venca: „Říkáš že se tě to stalo u atletického stadionu? Jak se ti to stalo?“
Vojta: „Na stadionu, asi sto metrů ode mě zrovna trénoval Imrich Bugár a dostal jsem diskem do hlavy.“
Pepa: „Já jsem byl u doktora před týdnem.“
Vojta: „S čím jsi tam šel?“
Pepa: „S flaškou.“
Přijde číšník
Číšník: „Dáte si pivo?“
Vojta: „Dám, máte černý?“
Číšník: „Bohužel, černé pivo už nevedeme. Teď mu říkáme afroamerické.“
Vojta: „Tak já si dám normálně desítku.“
Venca: „Já doktorovi také někdy dávám flašku. Zrovna když jsem u něho byl minule
tak jsem mu přinesl flašku Whisky.“
Pepa: „Whisky je moc drahá, tu bych mu nekupoval.“
Venca: „Vždyť já jsem jí nekoupil. To byla domácí.“
Pepa: „A co tě bylo že jsi šel k doktorovi?“
Venca: „Mám cukrovku, ale ne moc silnou“.
Pepa: „Tak hlavně abys ještě nedostal AIDS. To by jsi byl diapozitivní.“
Vojta: „Já asi taky budu muset jít k doktorovi, poslední dobou mně bolí kolena. Asi zajdu ortopedovi.“
Venca: „Nebo si zajeď do Lurd, tam prý se dějí zázraky a mnoho lidí se tam zázračně
vyléčilo. Slyšel jsem že tam někdo přišel o francouzských holích a vrátil se bez nich.“
Pepa: „Ani nemusíš jet do Lurd, stačí jet do Chánova, tam se také dějí zázraky.
Venca: „V Chánově se dějí zázraky? O tom nevím.“
Pepa: „No jasně, jeden známý tam přijel na invalidním vozíku a taky se vrátil bez něj.“
Přijde číšník, přinese pivo
Číšník: „Budete si přát něco k jídlu? Máme českou, čínskou a katolickou kuchyni“
Chlapi přikývnou že ano, číšník položí na stůl jídelní lístek.
Pepa: „Tak nám něco přečti co mají“
Vojta: „Tak se podíváme co mají z čínské kuchyně. Já na to blbě vidím, takový malý
písmena, co je to tady, tady je „kůň pao“.
Venca: „Kung pao vole, žádnej kůň, to jsi ty kůň, co je tam dál?“
Vojta: „Maso dvou larev“.
Venca: „To je vole maso dvou barev, čti to pořádně. Co je dalšího?“
Vojta: „Blej žu žu.“
Venca: „To je vole švej žu žu, nauč se číst, blejt budeš možná vole večer až půjdeš z hospody. Podíváme se
co mají z katolický kuchyně.“
Venca otevře jídelní lístek katolické kuchyně.
P
Pepa: „Já nechci nějaký katolický speciality, nejradši mám normální český jídla.
Kouknem co mají z český kuchyně.“
Venca otevře jídelní lístek, ale je v něm čistý nepopsaný papír.
Venca: „Pane číšník, tady je v jídelním lístku jenom čistý list papíru.“
Číšník: „Já se omlouvám, spletl jsem si jídelní lístek, tento je somálský. Hned vám přinesu český.“
Číšník přinese český jídelní lístek. Venca jej otevře.
Venca: „Ale moc toho už nemají, skoro všechno už je přeškrtaný. Je tady jen
česnečka, řízek s bramborem a zajíc na smetaně.“
Pepa: „Já si možná dám toho zajíce, ten by mohl být dobrý, ale ještě se něco zeptám
číšníka. „Haló pane číšník.“
Číšník: „Máte vybráno?“
Pepa: „Můžu se něco zeptat?“
Číšník: „Samozřejmě“.
Pepa: „Máte kočky?“
Číšník: „Od včera ne.“
Pepa: „Tak to si toho zajíce radši nedám. Dám si česnečku a potom řízek.“
Venca: „Když tady je skoro všechno vyškrtaný, jo tady dole je ještě ptáček, tak já si dám toho ptáčka.“
Číšník: „My ale nemáme ptáčka, to v jídelním lístku není.“
Venca: „Je to tady, podívejte se tady dole, ptáček.“
Číšník: „To je vedoucí Ptáček.“
Venca: „Jo aha, tak si dám také polévku a potom řízek.“
Vojta: „Já bych si dal zbytky z kuchyně, stačí malou porci a potom také řízek.“
Číšník vypadá překvapeně
Číšník: „Mně do toho nic není, jste host, ale proč chcete zbytky z kuchyně a potom řízek?“
Vojta: „Zbytky jsou pro tasemnici, řízek pro mě.“
Venca: „Nedávno jsem byl v jedný hospodě, měli v jídelním lístku guláš podle Rákosníčka. Tak jsem si ho
dal a byl docela dobrej. Asi tam někdy zajdu zase, jen je škoda že to do tý hospody mám daleko.“
Vojta: „Tak můžeš jít na jídlo k Vietnamcům, tam mají celý menu podle rákosníka.“
Pepa: „Já mám docela rád husu nebo kachnu, moje máma ji dělá výbornou. Nebylo by špatný chovat husy,
vykrmit je a potom husičku upéct v troubě, to bych si pošmák. Ale nevím kde se dají housata sehnat.“
Vojta: „Možná někde na farmě, nebo jestli na to jsou prodejny, to nevím.
Pepa: „Všiml jsem si že na jednom domě ve vedlejší čtvrti je nápis „Night house“. Tak tam zkusím zajít,
možná tam budou prodávat housata.“
Vojta: „Tam nechoď, já jsem tam jednou vlezl, žádný house tam nebylo, ale najednou bylo okolo mě plno
ženskejch. Ale potom mně vyhodily.“
Pepa: „A proč tě vyhodily?“
Vojta: „Protože jsem jim řekl že chci nějakou pracovitou který nejde o peníze.“
----------------------------------------------------------------------------------------------
V tu dobu se o několik ulic dál se potkají dvě kamarádky, Zuzka a Lída.
Lída: „Ahoj Zuzko, jak se máš, kam jdeš?“
Zuzka: „Ale, jen tak se tady procházím, nemám zrovna co dělat. A co ty, máš čas?“
Lída: „Měla jsem sraz s kámoškou, ale před chvílí mně psala že se ji to nehodí.“
Zuzka: „Tak můžem jít kousek spolu a dáme pokec.“
Lída: „Viděla jsem že dnes ráno byla před obchoďákem nějaká mela, byl tam dav lidí a policajti je museli
rozhánět, nevíš co se tam dělo?
Zuzka: „Vím o co šlo. Vedoucí obchoďáku dal včera jednomu důchodci slevu na rohlíky, prodal mu 20
rohlíků po koruně, to znamená všechny za dvacku.
Lída: „A v čem byl tedy problém?“
Zuzka. „Dnes ráno, dvě hodiny před otvíračkou stálo před obchoďákem asi 30 důchodců s dvackou v ruce a
poprali se kvůli tomu kdo tam byl první.“
Lída: „No jasně, důchodci musí být všude první.
Zuzka: „Chtěla bych se podívat do nějaký prodejny potravin. Slyšela jsem že
Jihočeské mlékárny mají nový výrobek, prý jim svoji feťáckou image
prodala jedna televizní moderátorka. Tak se podívám jestli už to v prodejně mají.“
Zuzka: „Jaký výrobek to je?“
Lída: „Šlehačka Pergnerová“
Lída. “A to víš že Tereza Pergnerová byla vyhoštěna z Anglie?“
Zuzka: „To nevím, a proč?“
Lída: „Protože je kráva a ještě k tomu šílená.“
Zuzka: „Na náměstí v Jednotě je vedoucí a ten vypadá jako opičák.“
Lída: „Fakt, jo? Ty kecáš.“
Zuzka: „Nekecám. Normálně na zdi je vyvěšená fotka se jménem vedoucího a na té
fotce vypadá úplně jako opičák. Já jsem to vyfotila, ukážu ti tu fotku.“
Zuzka ukáže Lídě fotku v mobilu.
L
Lída: „No fakt, ten opravdu vypadá jako opičák. To má asi z chlastu.“
Lída: „Mohly bychom zajít do Penny marketu, ten je odsud blízko.“
Zuzka: „Ty chodíš do Penny? To je pod úroveň, tam chodí většinou takový pochybný
osobnosti jako opilci, bezďáci, žebráci, důchodci a tak“.
Lída: „Tak neva, můžem zajít jinam.“
Zuzka: „Tady je taky problém že vedle Penny marketu je Bar u Smrku, to je nejhorší putyka ve městě a
opilci chodí somrovat na parkoviště před Penny, aby měli na pivo. Tuhle nedávno se tady jeden
vypotácel, skoro nemohl chodit jak byl opilý. Šel úplně jako Richard Muller když jde z baru.
Lída: „A jak chodí Richard Muller když jde z baru?“
Zuzka: „Po schodoch, po štyroch, po ránu.“
Potkají farmáře Bedřicha se kterým se znají, pozdraví se.
Lída: „Jak se máte, co u vás na farmě, nebudete potřebovat s něčím pomoct? Potřebovala bych nějakou
brigádu jako vloni jak jsem u vás pečovala o koně, to mně bavilo a ještě jsem si vydělala.“
Bedřich: „Já ještě nevím jestli budeme potřebovat někoho na brigádu, to záleží na tátovi. Teď spíše
potřebujeme vykopat studnu protože je v posledních letech sucho a je málo vody. To byste neřekli
kolik různých povolení, souhlasů a poplatků musí být když se chce vykopat studna. Chcete vidět
plánek? Tady ho mám.
Bedřich ukáže holkám plánek s místem kde má být vykopána studna.
Zuzka: „Já bych vám to vykopání studny možná mohla zařídit a to úplně zadarmo.
Dejte mně ten plánek a já to zkusím zařídit.“
Bedřich: „To by jsi opravdu dokázala? To by bylo super.“
Bedřich dá Zuzce plánek, rozloučí se a Bedřich odejde.
Zuzka vezme černou fixu a na plánek v místě kde má být vykopaná studna
napíše „Poklad zakopaný 7 metrů hluboko.“ Potom plánek zahodí.
Jdou dál a přijdou k hospodě. Vstoupí do hospody, sednou si ke stolu a
objednají si limonádu. U vedlejšího stolu stále sedí Venca, Pepa a Vojta.
Vojta odejde na záchod.
Číšník přinese dívkám limonádu.
L
Lída: „Už jsi Zuzko něco koupila bráchovi? Jak jsi říkala že bude mít brácha svátek, koupila jsi mu něco?“
Zuzuka: „Koupila jsem mu puk na hokej. Při tréningu už jich několik ztratil, tak teď
bude mít pěkný puk, je vyrobený v Kanadě. Chceš ho vidět?“
Lída: „Jo, podívám se.“
Zuzka vyndá z kabelky puk a položí ho na stůl.
Lída si ho prohlíží a přečte nápis který je na puku.
Lída: „Made in Kanada. Vyrobeno ve spolupráci s Českými Rómy.“
L
Lída: „To je pěkný že v Kanadě dávají práci našim Rómů, když odjedou za prací do Kanady.“
Venca si od vedlejšího stolu všimne že holky mají puk.
Venca : „Holky, co to máte, to je puk?
Zuzka : „Je to puk, koupila jsem ho bráchovi k svátku, on hraje hokej tak se mu hodí. Je pravý kanadský.“
Venca: „Můžu se na něj podívat?“
Zuzka: „Jistě.“
Zuzka podá Vencovi puk, on si ho prohlíží.
Vojta přijde ze záchodu, podívá se na puk.
Vojta: „Tak už víme proč berou cikány do Kanady. Dělají tam z nich puky.“
Holky dopijí limonádu, zaplatí a jdou ven.
Venca: „Škoda že už holky odešly, mohla s nimi být sranda.“
Poté co dívky vyjdou z hospody, jdou po chodníku a potkají kamaráda Kubu.
K
Kuba: „Čau holky, kam jdete, můžu jít kousek s vámi?“
Lída: „Dobře, pojď, bude alespoň sranda.“
Kuba: „Mám bouli na hlavě, už od včera, ještě to trochu bolí.“
Zuzka: „Co se ti stalo?“
Kuba : „Udělala mně to bývalá přítelkyně, my jsme se rozešli.“
Zuzka: „Já vím, ty jsi chodil s tou basketbalistkou vid? Co ti udělala?“
Kuba: „Dostal jsem od ní košem.“
Jdou okolo tenisových kurtů.
Zuzka : „Chtěli byste hrát tenis? Já jsem to nikdy nezkoušela, ale občas se na tenis
dívám v televizi a líbí se mně to.“
Lída: „Je to dobrá hra, kdo to umí si vydělá dost peněz. Ale je to i nebezpečné, asi
víte jak přepadli Petru Kvitovou, jak ji někdo přepadl a pořezal.“
Zuzka. „Já myslím že to nijak nesouviselo s tenisem, že si ji ten lupič vybral
náhodou a ani nevěděl kdo to je.“
Lída: „Je to možné.“
Zuzka: „Tenis je hodně oblíbený i u politiků a ministrů. Někteří ho hrají a někteří třeba jen fandí když hraje
jejich oblíbený tenista. Třeba Roman Primula má jednoho oblíbeného tenistu:“
Lída: „Primula má nějakého oblíbeného tenistu? Který to je?“
Zuzka: „Marcelo Rios.“
Zuzka: „Nedávno jsem se dívala na tenis, hrál Tomáš Berdych a vyhrál tři sady.“
Kuba : „To musí mít hodně jablek.“
Zuzka: „Proč by měl mít hodně jablek?“
Kuba : „Když řikáš že vyhrál tři sady. Náš děda má jeden sad a má jablek plný sklep.
Já mu je vždycky na podzim pomáhám sklízet. Ale někteří tenisté a tenistky
to nemají snadné, třeba Libuše Průšová když každý ví že její táta je úchyl.“
Zuzka. „Kde jsi to prosím tě vzal že táta Libuše Průšové je úchyl?“
Kuba: „Už docela dlouho to hrají Tři sestry, že Průša je úchyl.
Nebo Barbora Strýcová to má asi taky těžký.“
Zuzka . „Prosím tě proč?“
Kuba: „Protože její táta je strýc.“
Zuzka: „Já jsem někde četla že Barbora Strýcová chtěla skončit s tenisem a vstoupit do Amerického
vesmírného programu. Prý se chtěla stát kosmonautkou, ale nepřijali ji.“
Lída: „O tom nevím. Nevíš proč ji nepřijali?“
Zuzka: „Báli se že by jim taky rozmlátila raketu.“
Lída: „Ale i světově známí sportovci mají různé problémy, třeba když se rozvádějí a musí si vypořádat
majetek. Jako např. Boris Becker když se rozváděl se svoji manželku Barbarou.
Myslím si ale že často ani nemají důvod k rozvodu, že by to spolu ustáli.“
Zuzka: „Jenže Boris Becker měl důvod k rozvodu. On si totiž po sedmi letech vztahu
všiml že jeho žena je černoška.“
Lída: „Ale jsou i rozvody při kterých se nedělí majetek rovným dílem. Slyšela
jsem že Petře Paroubkové zbylo po rozvodu jen sexy spodní prádlo.“
Zuzka: „Ale některý ženský jdou jen po penězích. Třeba Agáta Hanychová. Ta si vybírá jen partnery jejichž
příjmení slibují dostatečný přínos peněz. Nejdřív to odnesl Prachař, potom Soukup a teď prý má
políčeno na Brzobohatého.
Kuba: „Tak to aby Daniela Píčařovicová byla na pozoru.“
Zuzka: „Jmenuje se Písařovicová.“
Kuba: „Ale na jedněxh webovkách o ní byl článek, takový dost pomlouvačný a bylo tam napsáno že je
Píčařovicová.“
Zuzka: „A bylo tam uvedeno kdo ten článek napsal?“
Kuba: Jo, napsala to Tatáňa Kuchařová.“
Zuzka: „Tak to jo, to chápu.“
Kuba. „Ale nebylo by špatný dělat nějaký vrcholový sport. Mně baví motorky,
možná si pořídím nějakou starší crosku a začnu trénovat.“
Zuzka: „To je ale dřina, jeden můj známý také jezdil motokros a pořád doufal že si ho
všimne nějaká profesionální stáj a zaměstnají ho.“
Kuba: „A všimla si ho nějaká stáj která by ho zaměstnala?“
Zuzka: „Jenom jedna.“
Kuba. „Jo? A která? KTM nebo Husquarna nebo jiná?“
Zuzka. „Maštal.“
Kuba: „Nebo by mně bavilo jezdit rally. Byl jsem se podívat když se jela Šumava a
jak jezdil Ášín, to bylo úžasný. Také zaslouženě vyhrál.“
Zuzka: „Já bych rally jezdit nemohla, měla bych strach z té rychlosti. Nebo bych
jezdila, ale pomalu. Držela bych se hesla „Lepší vrabec v hrsti nežli auto na střeše.“
Lída: „A kdo je to Ášín, to je závodník?“
Kuba: „Jmenuje se Václav Pech a má přezdívku Ášín.“
Zuzka: „Někteří sportovci, zpěváci a umělci se prezentují pod přezdívkou a ne pod
svým jménem. Třeba zpěvák Ondřej Ládek vystupuje pod přezdívkou Xindl X.
Lída: „To je pravda. Nebo třeba Kazma. Jeho skutečné jméno je Kamil Bartošek,
ale je známý pod přezdívkou Kazma.“
Kuba: „Nebo český vícemistr světa v pokru. Víte jakou má přezdívku?“
Lída: „To nevím.“
Zuzka: „Já taky nevím. Jakou má přezdívku?“
Kuba: „Martin S Tazkou.“
Lída: “Mně by bavilo zpívat. Možná se přihlásím do Superstar a třeba budu mít
štěstí a budu slavná zpěvačka.“
Zuzka: „Ono to ale není jen to pěkné, jen to pozlátko, když budeš chtít být úspěšná zpěvačka, budeš muset
hodně máknout a hodně se snažit. Někomu sláva hodně změní život.“
Lída: „To je pravda, Superstar někomu hodně změní život. Já jsem slyšela že
Vlasta Horvát už vůbec nejí psy.“
Kuba: „Tak to mu Superstar hodně změnila život. Radek Banga v Superstar nebyl a žere psy pořád.“
Zuzka: „Ale zpěváci to taky někdy nemají jednoduchý, třeba tenkrát jak Aleš Brichta
hrál v Americe a po koncertě ho zatkli.“
Lída: „To ani nevím, kdy to bylo?“
Zuzka: „Ještě když byl prezident Obama. Měl nějaký míting a Aleš Brichta s Arakainem zrovna někde poblíž
koncertovali. Policajti z FBI si pro něho přišli hned po koncertě, celou noc ho vyslýchali, byl
podezřelý z podněcování k terorismu, a to jen kvůli jeho jedné písničce kterou tam
zpíval. Naštěstí se to ale vysvětlilo a zase ho pustili.“
Lída: „Kvůli které písničce?“
Zuzka: „Tenhle Barak na odstřel.“
Lída: „O tom jsem neslyšela, tak to měl tedy štěstí. Ale já jsem slyšela že Ivan
Mládek píše písničky pro šéfa islámských teroristů.“
Zuzka: „Jo? A co napsal?“
Lída: „Napsal „Mosul je zlatá loď, za děvčaty s burkou choď.“ Nebo také napsal
„Deset tisíc džihádistů v Mosulu mám, že mi hrozí zatčení vím.“
Zuzka: „To jsem neslyšela. Tak snad ho FBI také nezatkne.“
Lída: „Obama byl jako prezident hodné oblíbený, řekla bych že víc než současný americký president.“
Zuzka: „Ale Donald Trump je také u lidí oblíbený. Slyšela jsem že jeden z největších
Newyorských mrakodrapů bude přejmenovaný na jeho počest.“
Lída: „A víš jak se ten mrakodrap bude jmenovat?“
Zuzka: „Trumpire State Bullding:“
Lída: „Já bych asi nechtěla být prezident. Ani politik. Musí si hodně dávat pozor na pusu co řeknou.“
Kuba: „To je pravda. Hlavně Václav Klaus mladší si po zvolení do parlamentu musí
dávat velký pozor na pusu.“
Lída: „Stejně je ale Amerika víc v pohotovosti a víc dbá na bezpečnost od těch atentátů na NewYork a
Washington 11. Září. Už si ani nepamatuji který to byl rok, jen vím že to bylo 11. září.“
Zuzka: „Vždyť i malé děti v Americe mají z teroristů respekt. Když dítě zlobí, stačí když mu máma pohrozí,
řekne „Usáma s fousama přestaň zlobit.“ A dítě je hned hodný.“
Lída: „Víte co si nejraději prohlížejí děti syrských povstalců?“
Zuzka: „To nevím.“
Lída „Aleppolero.“
Kuba: „Víte jak se jmenuje pes Usámy Bin Ládina?
Zuzka: „To nevím.“
Kuba. „All-Puňťa.“
Lída: „Arabské děti prý jejich rodiče nestraší čertem a mikulášem jako u nás, ale
straší je že si pro ně přijde Donald Trump.“
Zuzka: „Američany hodně lidí uznává a považuje je jako svůj vzor, ale amíci taky nechápou všechno.“
Kuba: „Jo? A co třeba nechápou?“
Zuzka: „Tak třeba občanští aktivisté za skupiny Black Lives Matter nemohou pochopit jak mohli občané
tmavší pleti kompletně vybílit celý Chánov.“
Kuba: „Jestlipak arabským dětem také čtou rodiče pohádky. Tam asi moc knih a spisovatelů nemají.“
Zuzka: „Mají tam knihy. Slyšela jsem že mají velmi oblíbenou jednu knihu od Michaela Wievegha.“
Kuba: „Jo? Jaká kniha to je?“
Zuzka : „Omán pro ženy.“
Lída: „Jsem zvědavá jestli FBI vyšetří kdo udělal ten nedávný atentát v USA, jak
zaútočili na mešitu. Možná to byli teroristé ze Sírie.“
Kuba: „Já jsem slyšel že z podezření z útoků na tu mešitu jako první vypadli fotbalisté Sparty.
Lída: „Jo? A proč?“
Kuba: „Protože podle očitých svědků během ligového utkání s Baníkem Ostrava,
hraném souběžně s atentáty, Sparta vůbec neútočila.“
Zuzka: „Co vlastně znamená ta zkratka FBI? Já to ani nevím.“
Lída: „Také nevím, ale je to nějaká federální policie, agenti nebo tak něco. Ale co přesně to znamená
nevím. Ono je to všechno samá zkratka, nejde si pamatovat všechno.
Ty Kubo znáš nějaké zkratky, třeba co znamená SŠ?
Kuba: „To nevím.“
Lída: „To je speciální škola, to by jsi měl vědět když jsi tam chodil.
A znáš nějaké další zkratky? Třeba co znamená ODS?“
Kuba zapřemýšlí a řekne
Kuba: „ODS, to by mohlo být Občas děláme sviňárny“
Lída: „To taky, to máš pravdu, ale správný název je Občanská demokratická strana.
Víš co znamená třeba DPH?“
Kuba zapřemýšlí a řekne
Kuba: „Dáváme peníze hajzlům.“
Lída: „Tak to máš taky určitě pravdu, to je pravda, ale správný název je Daň z
přidané hodnoty. A nějaké citáty slavných znáš? Třeba kdo řekl Kostky jsou vrženy?“
Kuba: „Myslím že Julius Caesar.“
Lída: „No vidíš že něco víš. A znáš i nějaké další známé citáty? Třeba Komu se nelení… jak je to dál?“
Kuba. „Komu se nelení… uteče z vězení.“
Lída: „Prosím tě kdo to řekl?“
Kuba: „Jiří Kájínek:“
Lída: „Jo aha, a zná ještě nějaký jiný citát?“
Kuba: „Znám, třeba tento. Kdo rychle udává, dvakrát udává.“
Lída: „Kdo to řekl?“
Kuba: „Andrej Babiš.“
Lída: „A znáš nějaké přísloví? Třeba „Mluvení je stříbro, mlčení je… jak je to dál?“
Kuba: „To nevím.“
Lída: „Nic tě nenapadá? Mlčení je...“
Kuba: „Mlčení je… už vím, Mlčení jehňátek. Dr. Hanibal Lecter.“
Kuba „A znáte nějaká známá hesla? Třeba jaké bylo heslo OH Peking 2022 ?
Lída: „To nevím.“
Zuzka: “Já taky nevím, Jaké heslo to je?“
Kuba: „Není důležité zvítězit, ale vyrejžovat.“
Zuka: „A znáš nějaké umělce? Víš třeba kdo to byl Bedřich Smetana?“
Kuba zapřemýšlí a řekne
Kuba: „To byl zbrojař.“
Zuzka: „Prosím tě jak jsi přišel na to že byl zbrojař?:
Kuba: „Ve škole nám říkala učitelka že vytvořil řadu velkých děl.“
Lída: „A co jinak Kubo, jak žiješ, co doma?“
Kuba „Doma dobrý, ale starší brácha má teď starosti.“
Lída: „Tvůj brácha, to je ten jak jsme vás jednou potkali, jak nosí na krku řetízek s lebkou?“
Kuba: „Jo, to je on.“
Lída: „A co má za problémy?“
Kuba: „Chodil s nějakou cikánkou a ona s ním teď čeká dítě:“
Lída: „Tak to je mně ho opravdu líto.“
Kuba: „Mně taky. Měl na krku lebku, tak teď má ještě štětku.“
Lída: „Ale dítě je radost. Moje sestřenka má mimino a všichni jsou z něj nadšený.
Pořád se mu ale musí věnovat, přebalovat ho, to mimino je úplně jako Justin Bieber.“
Kuba: „Proč jako Justin Bieber?“
Lída: „Taky z něj padá jedna sračka za druhou.“
Zuzka: „Jestli mu Lído dávají Kojeneckou výživu, jestli víš co to je, je to ve skleničkách, taky se tomu říká
přesnídávka, tak je třeba skleničky schovávat a nevyhazovat je. Slyšela jsem že se budou vykupovat
na zálohu.“
Lída: „K čemu se budou vykupovat, to je zase budou plnit přesnídávkou a prodávat
jako Kojenecká výživa?“
Zuzka: „Ne, budou je plnit vodou z louže a vyvážet do Somálska.“
Lída: „Co s nimi budou Somálci dělat?“
Zuzka: „Přelepí se etiketa a budou je tam prodávat pod názvem Kojenecká podvýživa.“
Kuba: „Víte jaká je oblíbená písnička somálských pirátů?“
Zuzka: „Nevím, jaká?“
Kuba. „Somal, máš prevysoků rýchlosť.“
Kuba: „Můj brácha když byl malý tak byl hrozný legoista.“
Zuzka: „Co je to legoista, takovou povahu neznám, co tvůj brácha dělal když říkáš že byl legoista?“
Kuba: „Pořád si sám hrál se stavebnicí.“
Lída: „Můj starší brácha měl taky problémy kvůli nějakému cikánovi, dokonce si
ho pozvali na policii k výslechu.
Zuzka: „Tvůj brácha, to je ten jak se hlásí ke skinům?“
Lída: „Jojo, on je skin.“
Zuzka: „A co udělal že musel na policii?“
Lída. „Právě že vůbec nic. Šel po chodníku s baseballovou pálkou, potkal cikána a ten cikán mu chtěl tu
pálku hlavou přerazit. Ale nepovedlo se mu to a skončil s rozbitou hlavou.“
Zuzka: „Myslím že pro cikány toho děláme dost a oni si toho ani neváží. Dokonce
jsem slyšela že se připravuje sportovní utkání kde spolu budou soupeřit dvě
družstva cikánů a dostanou zdarma i sportovní nářadí.“
Lída: „Fakt jo? A víš jaký sport budou hrát a jaké nářadí dostanou?“
Zuzka: „Bude to totální vybíjená a každý dostane jateční pistoli na prasata.“
------------------------------------------------
Zuzka: „Zítra asi budu relaxovat. Doma si sednu k oknu a budu se dívat z okna na Alpy.“
Lída: „Hop na špek.“
Kuba: „Ty vidíš z okna na Alpy, jo? Jako od vás z okna na Alpy? To kecáš.“
Zuzka : „Nekecám, můžeme zajít domů a podíváš se z okna že opravdu uvidíš Alpy:“
Kuba: „Tak to jsem zvědav:“
Lída: „Mně také táhnou dálky, bavilo by mně cestovat po světě. Letos ale asi
pojedeme na dovolenou jen na Máchovo jezero.“
Zuzka: „Tam jsem ještě nebyla, ale slyšela jsem že prý tam jezdí hodně Němců.“
Kuba: „Já jsem slyšel že Němci jezdí hlavně na Háchovo jezero.“
Zuzka: „Já bych chtěla jet někam daleko do nějaké exotické země. Třeba do Karibiku“.
Lída. „Tam je určitě krásně. Já kdybych jela do nějaké exotické země tak bych
chtěla poznat i domorodce, jejich zvyky, možná i nějaké sekty.“
Zuzka. „Sekty bych raději vynechala, většinou to bývají náboženští fanatici, nevíš kdo tě co udělá.“
Lída: „Ale všechny sekty nejsou špatný.“
Kuba: „Je pravda že všechny sekty nejsou špatný, některý jsou docela dobrý. Třeba
šampaňský. To se napijete a za chvíli nevíte co děláte.“
Lída: „Ale do Karibiku tě nepustí jen tak na občanku, musíš mít vízum.“
Zuzka. „To bych si zařídila, dostat víza není takoý problém.“
Kuba: „U nás ve speciální škole jsme taky dostávali výza. Cikáni měli vždycky výza s
pětkama od shora až dolů.“
Lída: „Spíše ke vstupu do naší republiky by měli mít někteří cizinci víza, hlavně
běženci z Afriky kteří se chtějí dostat do Německa.“
Zuzka: „Kdyby jen do Německa, hodně by jich nejradši zůstalo i v naší republice.
A někteří naši i zahraniční politici v tom běžence podporují a vítají je u nás.“
Kuba: „Já jsem slyšel že už byla udělena i Nobelova cena za přijetí největšího počtu uprchlíků.“
Lída: „To nevím. A kdo tu Nobelovu cenu dostal?“
Kuba: „Středozemní moře.“
----------------------------------------------------
Zuzka: „Také se můžeme podívat co nového vynalezl táta. On je vynálezce a vyrobil motor z papíru.
Normálně motor, vypadá jako motor z motorky, ale je celý z papíru a je normálně funkční.“
Lída: „Hop na špek.“
Kuba: „To se mně nechce věřit, motor z papíru… to jsem na něho zvědav.“
Lída: „A co tvůj strejda Zuzko, ještě je tak podnikavý?“
Zuzka: „No jasně, ten má podnikání v krvi. Člověk žasne co z takové malé firmy
kterou má dokáže vytřískat peněz.“
Kuba: „Na konci města v tom posledním domě jak tam bydlí rodiny Demeterů a
Lakatošů, ti jsou taky hodně podnikaví.“
Zuzka: „Jo? To jsem si ani nevšimla. Proč myslíš že jsou podnikaví?“
Kuba: „Taky z toho domu vytřískali co se dalo.“
Zuzka: „Rómskou otázku může vyřešit jedině Kanada nebo kanady.“
Lída: „Ale někdo kdo je šikovný a má dobrý nápad může opravdu na podnikání zbohatnout. Já znám
jednoho člověka který prodával párky v rohlíku a stěží ho to uživilo. Teď změnil sortiment, prodává
pilník v rohlíku a ten jde hodně na odbyt.“
Kuba: „Jo? A kde to prodává?“
Lída: „Na Borech ve vězeňské kantýně:“
Lída: „Mně by se líbilo pracovat s koňmi. Jak jsem vloni byla na brigádě u Bedřicha na farmě, líbilo se mi
tam.“
Kuba: „Kolik koní má farmář Bedřich, má jich hodně?“
Lída: „Má čtyři koně, ale také jiná zvířata, ovce, kozy, králíky, slepice.“
Kuba: „Čtyři koně to není moc, to se dá zvládnout. Znáte nějakého farmáře Převalského? Ten musí mít s
koňmi hodně práce.“
Lída: „Toho neznám. Proč myslíš že má hodně práce s koňmi?“
Kuba“ „Protože má hodně koní. Slyšel jsem že koní Převalského je přes dva tisíce.“
Jdou dál a vidí cikána který jde na protějším chodníku.
Kuba: „Toho už jsem tady viděl několikrát, asi je sportovec a trénuje na triatlon.“
Lída: „Proč myslíš že trénuje na triatlon?“
Kuba: „Občas ho vidím jak jde pěšky na koupaliště a za chvíli ho vidím jak jede z koupaliště na kole.“
Jdou okolo parkoviště u obchodního domu kde stojí s autem kamarádka Petra.
Lída: „Ahoj Petro, co ty tady, nakupuješ?“
Petra: „Babička nakupuje, přišly ji letáky na slevy tak ji vozím po obchoďákách.“
Lída: „Máš pěkné auto, to určitě jezdí rychle.“
Petra: „Jo jasně, jezdí jako ďábel. Teď už mám i načipovaný motor a jezdí jako ďas.“
Lída: „Já tomu moc nerozumím, co znamená načipovaný motor?“
Petra: „Normálně, v motoru je čip a ten dává autu větší výkon. To mají většinou
závodní auta nebo když si lidi tuní auta tak si načipují motor aby měl větší výkon.“
Lída: „A jak ten čip vypadá? Můžeme ho vidět?“
Petra: „No jasně:“
Petra otevře kapotu a na motoru je skutečně čip.
Kuba: „Náš táta má v autě Plivníka:“
Zuzka: „Co je to Plivník?“
Kuba: „To je skřítek který se drží ve špíně a dělá lumpárny. Třeba povolí žárovku,
vypustí kolo a tak různě.“
Jdou dál a vidí cikána jak jede z koupaliště na zeleném horském kole.
Kuba: „Vidíte? Co jsem říkal. Nejprve trénoval běh, potom plavání na koupališti a teď trénuje cyklistiku.“
Přijdou k Zuzce domů, za domem si sednou na lavičku u stolu. Na stole je sada talířů.
Lída: „Vy budete večeřet venku že tady máte talíře?“
Zuzka: „Ne, to je pro tetu, my ji je chceme dát. Nám se nehodí protože mají pozlacený okraj a nemůžou se
dát do mikrovlnky. Ale tetě se hrozně líbily hlavně kvůli tomu pozlacenému okraji a chtěla by je na
chalupu jako dekoraci, tak ji je dáme. Dnes mají se strejdou přijet a odvezou si je.“
Lída: „Na chalupě můžou vypadat hezky jako dekorace, určitě z nich bude mít teta radost.“
Holky sedí na lavičce, Lída se podívá na nebe.
Lída: „Co myslíte, když v noci svítí hvězdy, jsou některý obydlený? Že na nich žijí
nějaké mimozemské civilizace?“
Kuba: „Určitě ano, na všech které vidíme.“
Lída: „Proč myslíš?“
Kuba: „Protože se na nich v noci svítí.“
Lída: „Můžeš nám ukázat ten papírový motor?“
Zuzka: „Jasně, pojďte se podívat.“
Dojdou před dílnu kde na zemi leží motor z papíru.
Zuzka vezme zapalovač, zapálí ho, motor shoří.
Lída: „Co blázníš? Proč jsi ho spálila?
Zuzka: „Abych ukázala jak funguje. To je spalovací motor.“
Zuzka: „Tak se půjdeme podívat na Alpy, ať vidíte že na ně vidím z okna.“
Když odcházejí, Lída zavadí o stůl, sada talířů spadne na zem a rozbije se.
Zuzka: „To snad ne, ono to spadlo, všechno je rozbitý.“
Lída: „Já jsem nechtěla, jen trochu jsem zavadila o stůl, ono to bylo tak nakraji.“
Zuzka: „Teta bude zklamaná že je to rozbitý, ji se ty talíře tak líbily.“
Kuba: „Je jich škoda, ale co se dá dělat, hlavně že nejde o život.“
Zuzka: „Teta to snad pochopí že jsme to neudělaly schválně, že to byla nešťastná náhoda. Vždyť ona už
taky rozbila hrnečky a občas ji taky něco upadne, to se stane každýmu. Já to tady potom uklidím,
pojďte se podívat nahorů ať vidíte že opravdu vidím z okna na Alpy.“
Zuzka si rozbité talíře ještě vyfotí.
Přijdou k oknu, Zuzka odhrne záclonu.
Zuzka: „Tak koukejte jak jsou Alpy krásně vidět.“
Zuzka nabídne Kubovi a Lídě kávu, uvaří ji, přinese jim jí na stůl.
Lída si všimne že je na stole položený sešit.
Lída: „Co je to za sešit, to je ze školy?
Zuzka: „Ne, to je starý zápisník mého dědy, psal si tam různé zápisky když byl na
vojně a tak různě ze života a také skládal básničky a verše.“
Kuba: „Tak nám něco přečti:“
Zuzka: „Dobře, tak třeba tady je veršík který napsal na vojně. „Jde poručík z kasáren, hlavu plnou prasáren.“
Lída a Kuba se zasmějí.
Zuzka: „To ještě není celé, ještě to pokračuje. „Jde poručík z prasáren, hlavu plnou kasáren.“
Kuba: „Dřív museli kluci povinně na vojnu na dva roky. Alespoň že to se už nemusí. Ale mně zajímá
vojenská technika a zbraně. Teď mají Američani novou supermoderní zbraň, je to raketa nového
typu s řízenou dráhou letu země – vzduch.“
Zuzka: „Já jsem zase slyšela že Američané také vyrábí supermoderní dopravní
letadla. Vyrábí je Boening a jsou to letadla s neřízenou dráhou letu vzduch – země.“
Kuba: „Víte jaký je rozdíl mezi Muslimi a Američany? Muslimové chodí do Mekky
jednou za rok a Amíci jsou u Meka každý den.“
Zuzka: „Tady je další veršík v zápisníku. „Vidím město rudé, z jeho slávy
hovno bude. Nad ním hvězda pěticípá, pod ní národ hlady chcípá.“
Lída: „Vidím že tady máš program kina, už jsem v kině dlouho nebyla, dávají něco pěkného?
Zuzka: „Tak se podíváme. Je tady program na příští dny
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Program kina
Pondělí 6. 8. ve 20 hod.
Ostře sledovaní vraky.
Film natáčený v autobazaru AAA Auto, režie Jiří Menzel.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Úterý 7. 8. ve 20 hod.
Pantáta bez oušek.
Český sadistický film.
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Středa 8. 8. ve 20 hod.
Hříšný kanec.
Český pornografický velkofilm se sadomasochistickým zaměřením. V hlavní roli Ivana Úchýlková.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Čtvrtek 9. 8. ve 20 hod.
Cesta do Mekky.
Saudskoarabský film, v hlavní roli Martin Dej Dar es Salam.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pátek: 10. 8. ve 20 hod.
Hele vole kde mám Sáru?
Izraelský film ve kterém se židovství prolíná v jiném, neortodoxním světě.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Sobota 11. 8. ve 13 hod.
Technická sůl nad zlato.
Polská pohádka.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Sobota 11. 8 v16 hod.
O pejskovi a holčičce.
Česká sodomisticky zaměřená pohádka.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Sobota 11. 8. ve 20 hod.
Harry Fotter.
Volné pokračování filmů Harry Potter, odehrávající se po dvaceti letech
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nedělní odpoledne je v našem kině Den Izraelských pohádek.
Od 13 hod.: Červená Jarmulka.
Od 15 hod.: Perníková chanuka
Od 16 hod.: Šábezhlavý rytíř
Od 18 hod.: Princezna se žlutou hvězdou na čele
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Neděle 12. 8. od 20 hod.
Čert a tláča.
Pohádka, jejíž obnovenou premiéru sponzoruje nejmenovaný český masokombinát.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pondělí 13. 8. ve 20 hod.
Čtyři z tankeru a pes.
Český film natáčený v Litvínově
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Úterý 14. 8. ve 20 hod.
Timur a jeho mordparta.
Ruský kriminální film.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Středa 15. 8. ve 20 hod.
Černí burani.
Český film o žadatelích o politický azyl ve Velké Británii
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Čtvrtek 16. 8. ve 20 hod.
Za plotem.
Nejpopulárnější Mexický film současnosti
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pátek 17. 8. ve 20 hod.
Návrat idiota.
Český film vyprávějící o cestě Miloše Zemana z Vysočiny na Pražský hrad.
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Sobota 18. 8. ve 20 hod.
Lhář, Lhář
Český dokumentární film o Andreji Babišovi
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Neděle 19. 8. ve 20 hod.
Vykolja.
Český film z prostředí železniční dopravy
-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Lída: „Hodně se mně líbila pohádka „Anděl páně.“
Zuzka: „Mně také. Opravdu to bylo moc pěkný. Ale potom co jsem viděla druhý díl
bych řekla že Strach má velké uši.“
Líd a: „Mně se hodně líbil film Titanic, jak v něm hrál Leonardo di Caprio.“
Zuzka: „Na ten si také pamatuji, už je to ale dávno co jsem ho viděla. Ale někde jsem
četla že v něm měl původně hrát Arnold Schwarzenegger, ale na poslední
chvíli ho vyměnili za Di Capria.
Kuba: „A nevíš proč?“
Zuzka: „Protože prý hrozilo že by se Arnold nedržel scénáře a všechny by zachránil.“
Kuba: „Já se dívám na Hvězdné války. Tyto filmy se mně líbí. Ale je zajímavé že
tam nehrají žádní cikáni“.
Zuzka: „Tomu se nediv, to je z budoucnosti.“
Kuba: „Já se někdy dívám na soutěž „Co na to Češi“. To je někdy pěkná sranda.“
Zuzka: „Mně se to také líbí, ale dívám se jen občas, ne na každý díl.“
Lída: „Zajímalo by mně jestli se tato verze pořadu natáčí i v jiných zemích, třeba v Americe.“
Kuba: „Jestli se v Americe natáčí Co na to Češi tak to ty Čechy tam někde hledaji nebo shání?“
Zuzka: „Jestli se to vysílá v Americe tak to ale nebude Co na to Češi, ale bude to Co na to Američani, tento
formát pořadu se vždycky natáčí tak že se ptají lidí kteří v tom místě žijí.“
Kuba: „Jo, už tomu rozumím. Tak třeba v Karlových Varech je to Co na to Rusové,
Na Železné Rudě Co na to Vietnamci, v Praze Co na to Ukrajinci, v Ústí nad
Labem Co na to cikáni a tak?“
Zuzka: „Jo, tak nějak.“
Kuba: „Já ještě dopiju to kafe a půjdu domů, nám novou počítačovou hru, tak ji vyzkouším.“
Lída: „Jaká hra to je?“
Kuba: „Je to nějaká groteska, jmenuje se Laurel a Hardisk.“
Zazvoní zvonek. Zuzky táta Josef se jde podívat kdo zvoní, je tam malá Lucka od sousedů.
Josef: „Ahoj Lucko, co potřebuješ?“
Lucka: „Dobrý den, posílá mně táta, je před garáží, máte tam k němu přijít.“
Josef: „Dobře, tak řekni tátovi že si ještě dopiju kafe a za chvíli tam přijdu.“
Lucka trochu nejistě odpoví
Lucka: „Tak dobře.“
Lucka se pomalu nejistě otočí a začne odcházet. Josef už také chce
jít dovnitř, ale ještě se Lucky zeptá
Josef: „Nevíš co táta potřebuje?“
Lucka: „Hoří mu motorka.“
Josef: „Cože?“
Josef vezme kýbl s vodou který je tam zapomenutý od vytírání
podlahy, vyhodí z něj koště a s kýblem běží ven.
Zuzka volá na Lucku
Zuzka: „Lucko, pojď na chvíli dál.“
Lucka jde dál, Zuzka ji nabídne židli aby si sedla.
Lída: „Máš pěkný tričko, takový se mi líbí.“
Lucka: „To jsem dostala od Ježíška.“
Lída: „Tak to jsi musela být hodná když jsi dostala od Ježíška takové pěkné tričko.“
Lucka: „Stejně by mně zajímalo v kterým nebi bydlí Ježíšek.“
Lída: „Jak v kterým, nebe je přece jenom jedno.“
Lucka. „To není pravda, nebí je nejméně sedm.“
Lída: „Prosím tě kde by se vzalo sedm nebí?“
Lucka: „Tak se zeptej našeho táty.“
Lída: „On to říkal?“
Lucka: „Slyšela jsem jak říká mamince že až se od nás babička odstěhuje tak bude v sedmým nebi.“
Zuzka: „A co jinak, co doma, nezlobí tě rodiče?“
Lucka: „Měla jsem zaracha, dva dny jsem musela ze školy hned domů a nesměla jsem nikam ven.“
Zuzka: „Co jsi provedla?“
Lucka: „Vůbec nic, ale jak jsem měla ten nový klobouček od babičky tak se mně úplně zničil.“
Zuzka: „Ten klobouček jak babička říkala že ho smíš nosit jen v neděli a o svátek?“
Lucka: „Jo, ten.“
Zuzka: „Co se s ním stalo?“
Lucka: „Kluci mně ho vzali a hráli s ním fotbal.“
Zuzka: „No to jsou ale lumpové, a co jsi dělala ty?“
Lucka: „Dala jsem jeden gól a na druhý jsem přihrála.“
Zuzka: „A jak se tě Lucko líbí ve škole?“
Lucka: „Docela dobře, Ale jeden kluk z naší třídy dostal třídní důtku.“
Zuzka: „Copak provedl?“
Lucka: „Na chodníku před školou odpálil petardu.“
Zuzka: „To jsou nápady, před školou házet petardu. Také je to nebezpečné, to není
hračka pro děti. Nestalo se někomu něco?“
Lucka: „Nic se nikomu nestalo, jen před školou stál nějaký pán a ten se tak lekl že
mu vypadly z ruky bombóny. Já jsem mu je se země sebrala a podala jsem mu je.“
Lída: „Tak to jsi šikovná že jsi mu je podala ze země.“
Zuzka: „Počkej počkej, před školou stál pán s bombonama? Nebyl to nějaký úchylák?
Neříkal tě „Holčičko vem si bombónek?“
Lucka: „Ne, on říkal „Holčičko kup si bombónek.
Lída: „Tak to mohl být buď prodavač bombónů nebo úchylák Žid. Kdyby tam ještě někdy byl tak si od
něho nic neber ani nekupuj. A jak jinak je ve škole, co jste se naposled učili?
Lucka: „Včera jsme si říkali básničky a říkačky které známe od rodičů nebo které nás rodiče naučili.“
Lída: „Jakou říkačku jsi řekla ty“
Lucka: „Skákal pes přes oves, přes zasetý pole, šel za ním agronom, křičel na něj vole.“
Lída“ „A jaké říkačky říkali ostatní děti? Pamatuješ si nějakou?“
Lucka: „Nějaké si pamatuji. Thi Thu Hong říkala: „Jedna dvě, Nguyen jde, nese pytel s brouky.“
Muhhamed Amiri říkal: „Jedna dva tři čtyři pět, cos to Yankee, cos to sněť.“
A ještě jednu si pamatuji, říkal ji Dežo Lakatoš. „Jednou, dvakrát, krásně jsem si nakrad. Dvakrát
třikrát, zase jsem si přikrad. Nestálo to ani krejcar, asi ze mě bude švejcar.“
A ještě si pamatuju jednu, říkal ji Olek který přijel z Ukrajiny: Vladimír Putin je krutý, počítej
vojáku s tím, k nohám ti dám mrtvý Rusy, nebo se vůbec nevrátím.
Kuba: „To byly časy když jsem ještě chodil do školy. Nejlepší to bylo na letním
táboře, to jsme si užili.
Lída: „Co jste na táboře dělali? Měli jste taky nějakou bojovku?“
Kuba: „Nejvíc se mně líbilo když jsme si hráli v lese na indiány. My jsme byli Apači
a druhý oddíl byli Siuxové. Bojovali jsme o to kdo koho vyžene z lesa.“
Lída: „A kdo vyhrál? Apači nebo Siuxové?“
Kuba: „Hajný vyhrál. Vyhnal nás z lesa všechny.“
Lucka: „Tak já budu muset jít, já se chci podívat jestli už uhasili motorku.“
Zuzka: „Tak se měj a zase někdy zajdi. Můžeš přijít jen tak, i když nebude tátovi hořet motorka.“
Lucka: „Dobře, ahoj.“
Kuba: „Já už taky budu muset jít.“
Zuzka: „Půjdu kousek s tebou“
Lída: „Já už taky půjdu, uvidíme se zítra. Ahoj.“
Zuzka: „Ahoj.“
V hospodě stále sedí kamarádi Venca, Pepa a Vojta. Již jsou po jídle.
Pepa: „Ten řízek byl docela dobrý, i česnečka byla výborná. Zajímalo by mně jestli
se česnečka vaří i v jiných zemích nebo jen u nás.“
Venca: „Když jsme byli na dovolené v Rakousku, tam zrovna měli cesnečku.“
Pepa: „Chceš říct česnečku.“
Venca: „Ne česnečku, ale cesnečku.“
Pepa: „Co to je cesnečka? To jsem ještě neslyšel.“
Venca: „To je když spadne letadlo do Bodamského jezera:“
Venca si všimne že na zdi v hospodě je natažené promítací plátno. Zeptá se číšníka.
Venca: „Pane číšník, vidím že tady máte plátno, tady někdy promítáte filmy?
Číšník: „Ano, zrovna nedávno měla tuto místnost pronajatou skupina Židů, dívali se na nějaký pornofilm.“